- 9.4.2026
Březnová vědomostní soutěž POKOS byla ukončena a vylosovali jsme 3 výherce.
Březnovými výherci jsou: 🥳
Laura Jašková, ZŠ UNESCO, Uherské Hradiště
David Verner, ZŠ Rabasova, Ústí nad Labem
Vanesa Gyureková, ZŠ Hošťálková, okres Vsetín
Hošťálková
Výhercům blahopřejeme a zasíláme drobnou cenu. 🎁🎁🎁
Všem těm, kteří nevyhráli děkujeme za účast a nezapomeňte se zúčastnit další soutěže!
Zde jsou správné odpovědi:
1) Otázka z oblasti kybernetické bezpečnosti
Kybernetická bezpečnost a ochrana utajovaných informací patří mezi klíčové oblasti zajištění chodu a bezpečnosti státu. V České republice je nutné zajistit ochranu informačních a komunikačních systémů veřejné správy, kritické infrastruktury i dalších významných subjektů před kybernetickými hrozbami. Stejně důležitá je kryptografická ochrana a bezpečné nakládání s utajovanými informacemi v digitálním prostředí.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) je ústředním správním orgánem pro kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v oblasti informačních a komunikačních systémů a kryptografické ochrany. Dále má na starosti problematiku veřejně regulované služby v rámci družicového systému Galileo. Vznikl 1. srpna 2017 na základě zákona číslo 205/2017 Sb., kterým se změnil zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti).
Další informace:
https://nukib.gov.cz/
2) Otázka z historie České republiky
Po pádu železné opony a komunistického režimu se Česká republika zasazovala o členství v mezinárodních organizacích. Vstup do Severoatlantické aliance představoval zásadní krok k posílení obranyschopnosti země a k ukotvení v systému kolektivní obrany. Rozhodnutí o rozšíření Aliance bylo přijato na summitu vlád členských zemí NATO a následně završeno formálním přijetím nových členů do aliance.
Česká republika byla přizvána ke vstupním rozhovorům do Severoatlantické aliance v rámci summitu v Madridu a v roce 1999 společně s Polskem a Maďarskem do Aliance vstoupila.
Členství České republiky v NATO bylo výsledkem postupných kroků, které se začaly rýsovat po nástupu amerického prezidenta Billa Clintona v roce 1993, jenž sice zpočátku rozšiřování Aliance nepodporoval, ale pod vlivem osobností, jako byl český prezident Václav Havel či americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, svůj postoj změnil. Česká republika si v průběhu let dokázala udržet pozici jednoho z hlavních kandidátů. Na summitu v Madridu v červenci 1997 NATO rozhodlo nabídnout členství Česku, Maďarsku a Polsku, což doma odstartovalo širokou veřejnou debatu, v níž převládal názor, že vstup posílí bezpečnost země.
Současně se na nové závazky připravovala Armáda České republiky, která svou schopnost obstát v aliančních strukturách prokázala účastí v zahraničních misích, například IFOR a SFOR v Bosně a Hercegovině, kde čeští vojáci působili pod velením NATO ještě před samotným dokončením přístupového procesu.
Další informace:
Před 27 lety vstoupila Česká republika do NATO | Ministerstvo obrany
Česká republika a NATO | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
3) Otázka z oblasti mezinárodních vztahů
Mezinárodní politika je založena na vztazích mezi státy a dalšími aktéry (například mezinárodními organizacemi). Tyto vztahy mohou mít různou podobu podle počtu zapojených stran nebo způsobu spolupráce. Státy mohou řešit otázky bezpečnosti, obchodu, životního prostředí nebo lidských práv buď mezi sebou navzájem, nebo v širších mezinárodních strukturách.
Jaký je rozdíl mezi multilaterálním a bilaterálním jednáním v mezinárodní politice?
Multilaterální jednání – jsou jednání, která zahrnuje tři či více smluvních stran nebo aktérů.
Bilaterální jednání – jsou jednání, která řeší obchodní, politické či jiné vztahy mezi dvěma stranami.
Státy a organizace si vybírají formu jednání podle toho, jak složitý je problém, kolik aktérů se ho týká a jaké mají mezi sebou vztahy.
Někdy je efektivnější řešit věci „mezi čtyřma očima“, jindy je nutné mít u stolu všechny. V praxi se multilaterální a bilaterální jednání nepoužívají odděleně, ale navzájem se podporují. Velmoci často využívají bilaterální jednání k posílení vlivu, zatímco menší státy preferují multilaterální struktury, které jim dávají větší ochranu a hlas.
Další informace:
Bilaterální spolupráce - Ministerstvo vnitra České republiky
